GAPS

Nutriční program pro některé moderní nemoci

Blog

Moje zkušenost a Alexandrovou technikou

2.1.2016
V období září až prosinec 2015 jsem absolvoval 12 lekcí Alexandrovi techniky (AT) u certifikované učitelky Alexandrovi techniky Šárky Provazníkové. Přínos těchto lekci byl pro můj život natolik pozitivní, že jsem se rozhodl moje zkušenosti shrnout.

Jak jsem AT praktikoval
Asi největší průlom v mojí praxi nastal asi po šesté lekci, kdy se mi podařilo najít si cestu k práci s vnímáním prostoru kolem mě, kterou se mi podařilo přenést i do mého každodeního života. A protože mám stále únavový syndrom, který mi nedovoluje být velmi aktivní, pracoval jsem s představami prostoru převážně vleže na boku. K vnímání prostoru jsem používal některou z těchto představ:

a) Dívání se do prostoru přede mnou bez zaostřování zraku na nějaký konkrétní objekt v prostoru; toto „koukání“ u mě vedlo k tomu, že jsem začal pouze cítit a vnímat prostoru přede mnou.
b) Vnímání/představování/ uvědomvání si prostoru celé místnosti, ve které ležím.
c) Vnímání/představování/uvědomvání si prostoru v místnosti, která je nalevo a nebo napravo od té mojí.
d) Vnímání/představování/ uvědomvání si prostoru v místnosti, která pod mnou nebo nade mnou.
e) Vnímání/představování/ uvědomvání si prostoru, který je za oknem ve směru špiček mých nohou a nebo ve směru špičky mojí hlavy.

Na začátku jsem takto praktikoval převážně v pozici v leže na boku. Obvykle jsem nechal moji mysl ať si sama vybere prostor, kterého si chce být vědoma, a to podle mojí aktuální nálady. Abych si pomohl s vnímáním prosoru, vybavoval jsem si někdy to, jak vizuálně vypadají předměty v té části prostoru, kterou jsem se snažil vnímat.

Podobným způsobem – s uvědomováním si prostoru ve všech směrech – jsem praktikoval i v chůzi a chvílemi i při dalších denních aktivitách – ikdyž to mi myslím zatím moc nejde. A výsledky pro mě byly opravdu velmi překvapivé.

Alexandrova technika samozřejmě nespočívá pouze v práci s uvědomováním si prostoru. Uvědomování si prostoru je pouze jedním z nástrojů, které využívá. V mém případě to byl právě tento nástroj, který pro mě byl na začátku mojí praxe nejužitečnější. Pro praxi jiných studentů AT jsou důležité některé jiné strategie k ovlivňování těla a mysli. Nedílnou součástí AT jsou i lekce samotné, při kterých moje učitelka pomocí svých rukou vede moje tělo k uvolněnějším a efektivnějším pohybům, které moje tělo začíná spontánně a postupně reprodukovat i v každodením životě.

Přínosy
První věc, které jsem si všiml, byl neobyklý klid, který jsem cítil. První noc, kdy jsem byl poprvé schopný systematicky pracovat s vnímáním prostoru kolem sebe, jsem dokonce měl pocit deja vu, když jsem si v noci uvědomil, že cítím podobný klid jako v domě, který měli moji prarodiče na kraji lesa a kde jsme jako děti trávili mnoho času: chvíli jsem se prostě cítil jako malý kluk na návštěvě mých rodičů.

Někdy kolem 22. roku mého života – tedy cca před 16 lety – jsem začal cítit napětí v levé části hlavy, které často přecházelo v bolest hlavy: někdy tak silnou, že jsem si musel lehnout a čekat, až přejde. Toto napětí a bolest pravděpodobně souvisejí s operací hlavy, kterou jsem prodělal, když mi bylo šest. A právě bolest hlavy, kterou jsem měl skoro každý den, zmizela několik dní poté, co jsem začal pracovat s uvědomováním si prostoru kolem sebe. Napětí v levé části hlavy cítím stále, ale již nepřechází ve velmi nepříjemnou bolest. To je pro mě velká úleva!

Velkou zásluhu na ustání mých bolestí hlavy má i jedna z instrukcí, kterou jsem od Šárky dostal v průběhu jedné z lekcí. Když jsme pracovali v sedě, říkala mi, abych se díval před sebe, nikoli dolů a to proto, že to přispívá k prodlužování a uvolňování svalů. Tutu instrukci jsem si pak vybavil, když jsem chodil na procházku. Obvykle jsem při chůzi měl hlavu skloněnou dolů tak, že jsem se díval dolů několik metrů před sebe. Poté, co jsem si tuto instrukci vybavil, jsem hlavu zvedl a začal se dívat na horizont. K mému úžasu moje bolest hlavy začala po několika sekundách slábnout a do půl minuty byla pryč. Když jsem hlavu opět sklonil, bolest se okamžitě začala vracet. Několik dní jsem takto experimentoval a vždy jsem si byl schopen bolest sklopením hlavy přivodit a narovnáním hlavy ji naopak zeslabit nebo nechat zmizet úplně. Jak jsem si mohl tak jednoduché souvislosti nevšimnout! Od té doby svou hlavu při chůzi nikdy neskláním.

V první knize o Alexandrově technice jsem si přečetl, že lidem, kteří ji praktikují, se uvolní zádové svalstvo natolik, že se jejich páteř prodlouží a v důsledku toho jsou vyšší. A tak jsem se 14.10.2014 doma změřil a udělal jsem si na zdi značku pro pozdější referenci. Několik měsíců poté jsem se pokoušel uvést AT v praxi sám, bez vedení učitele. Cítil jsem ale, že se mi to nedaří. Několikrát jsem znovu změřil, ale moje výška zůstala nezměněná. V září 2015, kdy jsem začal jednou týdně chodit pravidelně na lekce AT, jsem na značku na zdi již dávno zapoměl. O to bylo moje překvapení větší, když jsem na začátku prosince potkal moji bývalou spolužačku, která spontánně začala mluvit o tom, že jsem vyšší. V noci jsem si na její poznámku vzpoměl a první věc, kterou jsem ráno udělal, bylo, že jsem se změřil. A opravdu: vrchol mojí hlavy byl o 2 cm výš než moje rok stará značka!

Závěr
Nic není dokonalé, a tak bohužel ještě nemůžu říct, že moje problémy s krkem, kvůli nimž jsem na lekce AT začal jezdit, jsou ty tam. Pohyblivost mého krku je ale lepší a jeho bolestivost jendnoznačně snesitelnější. Jsem ale celkově uvolněnější, bolest hlavy je pryč, chodí se mi daleko lehčeji a objevil jsem zcela nový druh práce s vlastní myslí a tělem.