GAPS

Nutriční program pro některé moderní nemoci

Moje léčení

09-03-2015

Za posledních několik měsíců mě kontaktovalo několik čtenářů a ptalo se mě, jak to s mým zdravím je....

V období 09.2012 až 09.2013 jsem jedl třikrát denně teplá tučná a masitá jídla, po kterých jsem se olizoval až za ušima. Moc mi chutnala smažená vajíčka na sádla a na cibulce s domácím kvašeným zelím; skoro každý den jsem měl nějaký vývar, nejčastěji kuřecí z bio odřezků na polévku. Stručně řečeno – jedl jsem jen maso, sádlo, vajíčka a zeleninu. Nic jiného mi ani nechutnalo.

K výrazné změně v mém stravování došlo až vzáří 2013, kdy jsem několikrát při obědě pozoroval, že mi můj mastný oběd nechutná jako obvykle. Když se mi pak po jednom z nich udělalo špatně, došlo mi, že už můj organismus všechno to maso a tuk tolik už nepotřebuje a že si říká o změnu. Zařadil jsem tedy do mého jídelníčku opět obiloviny. Nejvíce jsem jedl kvašený bulgur a kvašenou rýži. Právě kvašené obiloviny doporučuje GAPS zařadit nejdříve.

V následujích měsích si můj organismus postupně říkal o další odlehčování mojí stravy: postupně jsem jedl vajíčka častěji vařená a nikoli smažená, zařazoval jsem více kvašených obilovin a jedl méně masa. Také jsem pozoroval, že postupně potřebuji jíst méně. Výsledkem je, že nyní – v březnu 2015 – jím ke snídani obiloviny, často už i nekvašené, se zeleninou; k obědu mám kuřecí polévku se zeleninou a nebo několik vařených vajec se zeleninou; moje večeře je velmi podobná mojí snídani, někdy si ale místo vařené večeře dám jen několik syrových mrkví či kedluben. Ovoce mi zatím stále nedělá moc dobře.

S tím, jak se mění moje nutriční potřeby mého těla, se mění i moje zdraví. Od září 2012, tzn. za posledního dva a půl roku, se moje zdraví výrazně zlepšilo. Už nemám záchvaty panického strachu, bolesti hlavy i pocity chladu jsou o hodně slabší a moje soustředění je delší a kvalitnější. Pokud mě potkáte na ulici, už na vás nebudu působit jako podivín, který se vyhýbá očnímu kontaku. A pokud se se mnou dáte do řeči, dost možná se na vás i usměju:) Můj život se stal celkem snesitelným, ale k úplnému uzdravení mám ještě daleko. Jsem stále doma a nepracuji, což určitě není něco, čím bych se chtěl chlubit, ale tak to prostě je a je to tak pro mě lepší.